Václav Klaus by měl o milostech mlčet. Ve vlastním zájmu.

Zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek ve středečních Lidových novinách natřel místopředsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD), který vyzval prezidenta Václava Klause, aby podal vysvětlení ohledně poskytnutých sporných milostí, a to i z minulosti. Dále vyzval pražského státního zástupce Marka Bodláka, aby rezignoval a vrátil diplom, když lká nad tím, že prezidentská milost zmařila práci policie, státního zastupitelství i soudu. Podívejme se na Hájkovu polemiku podrobněji.

Když vynecháme záplavu invektiv především na Zaorálkovu adresu, pan Hájek má pravdu v tom, že prezident podle ústavy „akt milosti nemusí doprovodit nějakým vysvětlením“. Václav Klaus tak přesto činí, za což ho Hájek kárá, a přinejmenším v případě milosti pro Annu Benešovou se prezident v tom vysvětlování poněkud zapletl a dokonce změnil důvody, které ho vedly k jejímu udělení. V situaci, kdy by další vysvětlování asi k věrohodnému objasnění důvodů, které vůbec nemusí podle ústavy vyjevovat, nevedlo, již Klaus raději mlčí a nastupuje psavec Petr Hájek.

Na Klausovu obranu uvádí, že prezident Havel také nikdy důvody milostí nevysvětloval, milost se pohybuje mimo rámec justice, důvody pro její udělení spočívají úplně v něčem jiném, než co může postihnout zákon. Vlastní smysl prezidentské milosti podle Hájka tkví v tom, že vždycky maří práci policie, státního zastupitelství i soudu (to je důvod, proč by měl žalobce Bodlák vrátit diplom a rezignovat, když si toto neuvědomuje!). Prezident bere v úvahu celý lidský rozměr případu, který většinou nelze exaktně pospat, prezidentské milosti se vysvětlovat nemají, protože to ani v principu nejde, píše Hájek.

Hájek exaktně vysvětlil, proč měl Klaus mlčet. Ale hradní pán nemlčel. A i kdyby, média mají přece nazadatelné právo se v jednotlivých případech šťourat, zjišťovat fakta, případně podivnosti. A u Benešové se jich objevilo hned několik. Potom dokonce i místopředseda sněmovny Zaorálek může žádat vysvětlení, státní zástupce Bodlák se rozčilovat a o tom, co se na Hradě kolem milostí děje, se musí pilně psát.

Milost pro Benešovou

Bývalá ředitelka Metropolitní univerzity Anna Benešová za podplácení, zpronevěru a porušování povinností při správě cizího majetku vyfasovala v roce 2010 dvouletý trest se zkušební dobou na čtyři roky. Jak zjistily LN, Benešová údajně měla blízko k rodině Klausových, zejména pak k první dámě naší země paní Livii, ale zřejmě i k samotnému Klausovi. Prezident původně zdůvodňoval milost tím, že Benešová se musí starat o nemocného manžela. Následně Klaus trochu své odůvodnění pozměnil: milost pro Benešovou prý žádalo mimořádné množství dopisů a její dosavadní potrestání (vazba, léta soudního projednávání) považoval Klaus již za dostatečné.

Petr Hájek neuvedl ani slovo k případu Benešová, který tuto polemiku vyvolal. Jen se svým článkem snažil odklonit pozornost od merita věci. Totiž že za ústavním právem hlavy státu udělit milost komukoli se – v této konkrétní kauze – skrývá něco shnilého.

Pan prezident má imunitu, je právně nedotknutelný, může si dělat, co chce. Na Hradě mu skončí mandát za rok a pokud se pak třeba odebere na zasloužený odpočinek, do příštího února už nemusí vysvětlovat vůbec nic. Jestliže se však z politiky stáhnout nehodlá, což je pravděpodobnější verze, měl by mimo jiné udělovat milosti, jejichž důvod vysvětlovat nemusí nejen z titulu své pravomoci, ale i proto, že na nich nic podivného není.

O dalším kontroverzním rozhodnutí prezidenta kolem milostí jsme psali v článku: Policie šetří okolnosti prezidentské milosti pro Tomáše Malinu