Zrní nakrmilo kladenskej industriál

„Island má Sigur Rós, my máme Zrní. Tohle je zvuk české hudby,“ zní z úst fanoušků alternativní kladenské kapely. Pravdu mají minimálně v jednom – znít česky přestává být pejorativní nálepkou. Vypravili jsme se do Kladna vyzpovídat kapelu Zrní na místě pro město nejsymboličtější – přímo do industriálních trosek hutě Poldi.

Recenzi druhého a zatím posledního alba skupiny Zrní naleznete v článku Hrdina počítačový hry jde do světa.

Na Kladno!

Je 8. října, rozhovor s kapelou Zrní máme domluvený dva týdny. A zákon schválnosti je krutý – poprvé od té doby ráno prší, což nám plány natáčet v ruinách Poldovky trochu hatí. Nakonec máme přeci jen štěstí, počasí se během hodiny umoudří a jedinou překážkou zůstává na říjen nezvyklá zima, která zalézá i za nehty.

Vítá nás Kladno, město uhlí a Jardy Jágra. Parkujeme u obřího komplexu Poldovky a zdravíme se s kapelou. Frontman Honza Unger ukazuje prstem na dvě vyřazené budovy hned vedle parkoviště. Jako milovník industriálu jsem prostory ohromen. Po schodech, které si zábradlí vybavují jen velmi matně, stoupáme ruinou vzhůru. „Kladenský cikáni sem chodili krást železo. Nejdřív rozebrali zábradlí, pak to začali tahat přímo ze schodů,“ říká mi cestou zpěvák Honza Unger. Pro houslistu Fíšu trpícího strachem z výšek je to zřejmě novinka, takže se cestou dolů drží naplácnutý zády ke zdi.

Čtyři Honzové a bubeník Ondra chvíli ladí. Jedeme na ostro. Zrní hraje mezi sutí, betonem, graffiti a vysokou trávou. Byť jen na několik minut, slečna v logu hutě Poldi dýchá…

Zrní a ČESKÁ POZICE: skladba Běžím v Poldovce

Zrní o sobě
Něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen. Dřevo, svaly, voda, buchary. Jsme Zrní, kladenská kapela. Na hudbě nás baví si hrát, hudebně si povídat, komunikovat, jako prstama do vzduchu, jako lidi na ulici. Inspiruje nás cokoli: zvuky, zvířata, komiks, počítač, Poldovka. Vycházíme ze současný rychlý, elektronický doby, která přináší zvuky strojů, aut, měst, nový lidský pocity a situace, nový technický možnosti. A taky z lidový hudby, která jde z naší krajiny a ze zkušeností našich předků. Zpíváme česky. O nočním městě, bezdomovcích, jabloních v sadě. O hrdinovi počítačový hry, který jde do světa. Je nás pět. Hrajeme spolu od roku 2001 pořád v tomtéž složení. Zrní je hra, kladenskej uhelnej zen.

• Jan Unger – zpěv, kytara, flétna
• Jan Juklík – kytara, zpěv
• Jan Fišer – housle, zpěv
• Jan Caithaml – baskytara, zpěv
• Ondřej Slavík – bicí, akordeon, beatbox, zpěv

Ačkoliv míváte poslední dobou několik koncertů týdně, rozhovor jsme domluvili téměř ihned. Jak zvládáte skloubit kapelu a osobní život dohromady?

SLAVÍK: Občas je to trochu komplikovanější, ale vždycky to nějak zvládneme…
JUKLÍK: … a občas mezi tím taky není žádnej rozdíl.

Co na to rodina?

UNGER: Musíme je pochválit, ženy jsou na nás hodný. Většinou přijdeme třeba ve dvě ráno a ráno už jsme zase někde pryč.

Dřív se říkalo Kladnu rudé. Jaké je dnes?

UNGER: Sportovní. Hraje se tu první liga snad ve všem kromě kriketu.
SLAVÍK: Těžce průmyslově zpustlý.

Jak je na tom kultura?

CAITHAML: Kladno je sportovní město, do kultury se tady moc neinvestuje.

Co myslíte, budete někdy stejně známí Kladeňáci jako třeba Jágr?

UNGER: To už jsme jako Jarda Jágr, ne?
FIŠER: To až budeme dělat reklamu na žvejkačku.
UNGER: Jako když máš hlad, utrhneš si větší kousek?

Zpěvačka Radůza vám produkovala druhé album s názvem Hrdina počítačový hry jde do světa. Jak spolupráce vznikla a jak probíhala?

UNGER: My jsme Radůzu oslovili, že bychom si s ní chtěli zahrát, a ona nás shodou okolností tou dobou viděla v televizi, tak si nás přišla poslechnout. Druhej den nám zavolala, že nám chce natočit desku, prostě jsme si sedli.

V září jsi mi říkal, že se rýsuje spolupráce s Floexem (klarinetista, skladatel, producent a multimediální umělec Tomáš Dvořák), který se po letech zase přihlásil o slovo. V čem bude spočívat?

UNGER: Teď plánujeme, kde a s kým natočit další desku, na kterou už víceméně máme materiál. Chtěli jsme ten zvuk nějak posunout, on nás taky znal, líbili jsme se mu. Uvidíme, jestli s námi bude dělat celou desku, nebo jestli jí bude jenom produkovat.

Jak bude nová deska vypadat? Bude zase koncepční?

UNGER: Koncepční bude jenom tím, že to bude zase Zrní.

Takže Hrdina II se nechystá?

UNGER: Určitě ne, Hrdina je jenom jeden (ukazuje za sebe na budovu, která svým tvarem připomíná panáčka z přebalu nejnovější desky kapely).

Dočetl jsem se, že moc nechodíte na koncerty a výstavy, abyste se nenechali moc ovlivňovat.

UNGER: To je spíš z časovejch důvodů.
SLAVÍK: Není to úplně tak, že bychom nikam nechodili.
UNGER: Spíš to u nás stojí od začátku na tom, že si jedeme už od začátku po svým.
FIŠER: My se rádi necháváme ovlivňovat, spíš jsme takoví pozorovatelé.
SLAVÍK: Já si myslím, že trochu vycucáváme z tý syrovosti, co tady je, protože Kladno není nějak super bohatý na památky. Spíš jdeme ven někam do lesů. I kytka, co roste z chodníku, je pěkná.
FIŠER: Kulturu máme ale rádi, nejsme žádní analfabeti.
UNGER: Já jsem teda barbar.