Nová budoucnost náboženství: Lze vjet na boží cesty náklaďákem?

Počet členů církví nebo religiózních společenství sice neustále klesá, ale západní společnost se čím dál víc zajímá o náboženské otázky.

Special report
Tereza Matějčková | 31.01.2013

Redaktor Ulrich Ladurner v článku Bůh na dovolené v novoročním vydání německého týdeníku Die Zeit napsal, že během roku 2013 očekává zásadní událost – stáhnutí se Boha ze světa, protože ho člověk znechutil. Prý už má dost toho, že ho každý pitomec zatahuje do své kauzy, ať už jde o egyptskou ústavu nebo o papežovy výroky o sexualitě. Dle Ladurnera Bůh údajně v roce 2013 dospěje k názoru, že mu bylo lépe, když v něho věřilo méně lidí, nikdo mu nepodsouval kdejaký osobní názor a lidé byli za své činy zcela zodpovědní.

Ladurnerův článek poukazuje na paradox západní společnosti. Na jedné straně neustále klesá počet členů církví nebo institucionalizovaných religiózních společenství, na druhé se však v uplynulých letech náboženské otázky dostaly do popředí zájmu veřejnosti. Spory vyvolává obřízka, zahalení žen, kříž ve školních třídách nebo útoky náboženských fundamentalistů.

Novou přítomnost Boha ve veřejném prostoru odráží i mnoho publikací. Například v Německu se během uplynulých dvou měsíců několik týdeníků a měsíčníků zaměřilo na vztah moderní západní společnosti k Bohu. Die Zeit zavedl rubriku „Víra a pochyby“, v níž zveřejňuje názory německých intelektuálů, politiků a umělců na víru. V anglosaském světě je to pak třeba pozoruhodná kniha The Face of God (Boží tvář) Rogera Scrutona z roku 2012. Tento britský filozof je známý i v českém prostředí, v době komunistického režimu se podílel na bytových seminářích.

Hlavní spor německých diskutujících spočívá v přijetí, či odmítnutí Böckenfördova dilematu, dle nějž žije sekulární demokratický stát na základě premis, které sám nedokáže vytvořit. Je totiž odkázán na morálku a implicitní pravidla slušnosti, které sice nemůže justice vynutit, navzdory tomu však tvoří základ každého demokratického uspořádání.

Otázka smyslu lidského života

S tím souhlasí místopředseda německého parlamentu Wolfgang Thierse ve své knize Religion ist keine Privatsache (Náboženství není žádnou soukromou záležitostí) z roku 2000 i v loňském rozhovoru Bez víry nelze vytvořit stát pro týdeník Die Zeit. Thierse tvrdí, že moderní stát musí být sekulární a pluralitní. Demokratická společnost ale zároveň potřebuje náboženský základ, protože v jeho rámci lze nejlépe zformulovat otázky o smyslu lidského života a dobru. Nekladou-li si lidé a jejich prostřednictvím celá společnost otázku smyslu člověka a správnosti jeho života, upadá stát v bezbřehou tahanici jednotlivců, protože přes něj uskutečňují své ryze osobní zájmy.

Thierse upozorňuje, že odpověď na otázku smyslu lidského života přesahuje pouhého jednotlivce, který je součástí společnosti. Ten totiž nemůže dospět k dobru, nechce-li zároveň, aby je zakusil i jeho bližní nebo spoluobčan. Náboženství sice není součástí politiky, ale kvůli svému zásadnímu významu pro společnost a kulturu ovlivňuje i politické rozhodování, neboť stanoví pravidla pro chování těch, kdo v politických funkcích rozhodují o směřování společnosti.

Ve svém uvažování o vztahu náboženství a politiky Thierse rozlišuje mezi dobrem pro společnost a spásou. Politici říkají, co je dobré pro stát, a svými politickými rozhodnutími se snaží o takové uspořádání společnosti, aby se v ní občanům dobře žilo. Současně však nelze od politiky očekávat spásu, neboť je záležitostí výsostně náboženskou. Tímto rozlišením odnímá Thierse státu funkci vést své občany k lepším zítřkům, o což se pokoušely totalitní režimy 20. století.

Náboženství je dle Thierse silné tam, kde není přímo spojené se státem. Ukazuje, že stát neexistuje proto, aby plnil nejzazší lidská přání nebo vytvářel ráj na zemi. Z tohoto hlediska má náboženství ve společnosti působit proti totalitním nárokům státu nebo absolutním příkazům, které přehlížejí, že stát neposkytuje poslední odpovědi. Ty si musí zformulovat sám člověk, přičemž nevyčerpatelným zdrojem jsou dějiny náboženského myšlení, které člověka učí disciplinovanosti vůči sobě i druhým. Výdobytkem moderní doby sice je život v pluralitní společnosti, ale pluralitní vědomí není vítězstvím, nýbrž prohrou.

Vztah člověka k Bohu

Ani Roger Scruton nepovažuje ve své zmíněné knize náboženství primárně za politický ani mocenský nástroj, jak to činí muslimští, židovští či křesťanští fundamentalisté. Dle něho náboženská moc vzlíná a sílí v mezilidských vztazích a snaha vykázat boží tvář z centra lidské společnosti je projevem neochoty nechat se soudit druhým.

Moderní člověk nechce být závislý na druhém a na závazcích vůči němu, místo toho chce být zcela sám sebou a za sebe. Podle Scrutona se však právě tím sám sebe vzdává, neboť člověk je člověkem pouze v mezilidských vztazích, v soudu druhého, v odpovědnosti za druhé a ve schopnosti obětovat se druhému. Bezvýhradně proto platí Shakespearův výrok, že člověk má jen to, co rozdal.

Komentáře

Dodatek k Jan 111

Přesto, že křesťanství nesplnilo cíl, pro který bylo založeno, důvod si nalezněte sám, tak proti antice - pohanstvím- bylo pokrokem.Posun k lepšímu, jen stručně, nastal až od 12 do 18 století v tom máte pravdu. Ale nezmiňujete se

o 2 stoletích válek, hrůz, zejména ve 20 století, vinou filosofií různých -izmů, které rozvrátili relativní pořádek předcházejících století. (Marx, Engels, Lenin, Stalin atd.) 

Jestliže se filosofie křesťanství nestane během příštích 30 až 50 let masovou

filozofií většiny lidí, čekají nás daleko nepříjemnější události. Ale o tom jsem již v předcházejích článcích něco napsal. 

Články jsou určeny k porozumění všem slušným lidem, nositelem civilizačního (ještě)vývoje. 

 

Nepochopení cíle" křesťanství"

zůstává . Na závěr jen několik vět, k poznámce, že křesťanům začíná " do

jejich zahrádky pronikat bylina islámu, která využila slabiny křesťanství -jeho humanismus .Jen malou poznámku. Žil jsem s nimi 8 let, a kdybych zamykal auto při parkování, pokládali by to muslimoví za jejich urážku. Tam

jsem auto nezamykal nikdy.Jejich síla je v jejich zákonech  -šaria. Ten velmi přísně trestá přestupky proti zákonu. Pro nás tresty jsou jejich tresty odstrašující, ale účinné.Dnes se muslimové bouří proti nespravedlnosti  jiných.

To je vše co jsem chtěl říci k filozofickému názoru na křesťanství  . Pro mne není již dávno náboženstvím. 

Neporozuměl-li někdo tomu co jsem napsal, nemá zapotřebí si tím lámat hlavu. To mu neprospěje.Slova jsou jen ukazatelem cesty za pravdou, po které musí každý jít sám.

Smysl není kouzlo, ale sociální produkt

což dnes i experimentálně hravě prokazatelný, křivka vzrušení při kontaktu (nejde o sex, vzrušující je i sklenice vody, pokud je žízeň) je-li zdravá, přináší nejen setkání, vyvrcholení doznívání a odpoutání pro další, ale provází to i odpovídajícími pocity, kde ten poslední, tedy ztráta a truchlení je pečetí zralosti, otevřenosti pro navazující, následující. Primárně ovšem k partnerství i lidskému, nejen intimní, ale třeba i vyučování, provázení, podporování. Tak i roviny lidského vědomí včetně odumřelých částí osobnosti, s kterými kontakt není možný, ale lze je nějak obejmout rituálem, a tak i ošetřit, integrovat. Co bylo dříve jasné a dostupné díky hojným msourozencům navíc geneticky blízkým, dnes se pracně dokání v skupinách osobního rozvoje nebo jiných alkternativách farnosti nevyjímaje. Media sice ohloupují lid sportovci a jejich prý tréninkem, ale jaký trénink, když dotyčný fetuje doping? Rozvoj je buď úplný, celistvý, enbo není.

jsem asi zatím dozelena

Jdu se totiž odpoutat od této diskuze ale po souvisejícím truchlení ani památka.

Jinak myslím, že smysl není nutně vázán na skupinu lidí, a že tedy není sociálním produktem. Dovedu si představit celkem plasticky, jaký smysl života si vezme za svůj osiřelý trosečník. Smysl života je prostě to, co si momentálně vlastník toho života vezme do hlavy. Čeho chce dosáhnout, co po sobě chce zanechat ... Každý si může najít to své, za čím chce jít.

Spirituální zdraví

V česku ještě tabu zdraví psychické, málokdo potřebný se svěřuje péči. Podobně zdraví sociální, tedy kompetence pro kontakt s okolím a budování vztahů. Opět kdekdo spamuje bloguje chatuje, ale skoro nikdo nejde do skupiny osobního rozvoje pod legitimním vedením. Tím hůře pro syntézu obojího , pro upgrade na kvality transcendentní, v čase i prostoru.Chybí nástroj výzkumu, tedy v hraničních situacích je jasno, pod zátěží, tlakem bilance je stále stejná.  Kdo šetří kroky, stačí mu hospic jako dobrý vzorek populace. Chybí ovšem artikulace, vzdělání, širší zkušenosti, často zmizí i rodinná tradice...takže jen propad kultury či civilizace. Podobně v práceschopnosti, jazykové připravenosti, frustrační toleranci a tak dál a dál až po demografii.

Několik vět pro zn."aspik".

Z vašich slov usuzuji, že jste dosud plně nepochopil cíl křesťanství. To se podstatně změnilo za 20 století. Já sám jsem atheista, ale má životní filosofie je humanismus a mravnost činů, jednání. Ty tam jsou axiomy , obřady, svatá písma, kněží atd.Názorově jsem blíž filosofickému systému židovskému . Ale liším se od něho poznáním "temných hlubin lidského nitra". To je velká síla reality jejich systému. Je to ale také slabá stránka filosofie křesťanství, jeho přílišný humanismus, který se stal příčinou jeho špatné obrany proti "pohanům".

Váš názor na potřebu masového "snižování" počtu obyvatel na Zemi s vámi sdílím, jen se liším v názoru na jeho provedení. Ten váš názor je blízký, podle dnešních informací, názoru některých "světovládců".Já jsem zastáncem

pozitivní evoluce, a řízeného lidského egoizmu, jež je příčinou dynamických změn vztahů mezi lidmi, příčinou nespravedlností, nepořádků v lidské společnosti.

Cílem lidí zastávajících tento názor je seznámit většinu našich občanů  informacemi , čísly, důkazy, o nutnosti volit do zastupitelských orgánů

státu jen občany s podobnými názory na organizaci naší společnosti.

To je vše.

humanismus a křesťanství

Je trochu jak voda a oheň. Jakmile křesťané polevili v nevybíravém potlačování neloajálních myšlenek, začali se zhruba od patnáctého století prosazovat lidé s pokrokovými myšlenkami, kteří si dovedli jít za svou pravdou bez ohledu na věřícími pilně obstarávané hořlavé klacky pod nohama nebo oprátky nad hlavou.

Pokud si nějaký křesťan stěžuje na svůj přílišný humanismus jako na slabost, plně ho chápu. Stačí pohlédnout, jak nám pěkně napříč záhonkama pozemské zahrádky utěšeně prokvétá bylina islámu, která se této slabiny chytře vyvarovala.

Mají nekonečnou výdrž

"Demokratická společnost ale zároveň potřebuje náboženský základ, protože v jeho rámci lze nejlépe zformulovat otázky o smyslu lidského života a dobru."

Na náboženském základě se tak akorát dají zdeformovat otázky o čemkoli. Tak jako je cokoliv deformováno i libovolným jiným přístupem k řešení, který obsahuje tolik nepravdivých tvrzení, jako bible. Možná se někdo bude divit, ale naprosto svobodomyslně a nezávisle zvolenou náplní života totální většiny zapřísáhlých ateistů není znásilňovat, zabíjet a okrádat na potkání. Prostě proto, že mají rozum, oči otevřené a mají aspoň trochu páru o tom, jak to na světě chodí.

 

"Nekladou-li si lidé a jejich prostřednictvím celá společnost otázku smyslu člověka a správnosti jeho života, upadá stát v bezbřehou tahanici jednotlivců, protože přes něj uskutečňují své ryze osobní zájmy."

1. Seberealizace prostřednictvím ryze osobního zájmu se ve své většině nakonec zařadí do realizace něčeho přínosného. Některé firmy tohoto poznatku dokážou využít, umožní lidem dělat to, co chtějí, a ostatní jim pak za to můžou urvat ruce. Není snad toto jeden z dobrých smyslů života?

2. Snad tady nechceme mít stát tvořený uniformí nezáživnou lehce predikovatelnou hmotou řídící se pouze zákony zachování krajně podezřelého myšlenkového dědictví.

3. Zkuste se na stát podívat zoufalýma očima x-té slípky v y-té kleci z-té slepičárny. A zkuste ji přesvědčit o smyslu svého života pána tvorstva a o z něho vyplývajícím smyslu její bezmoci.

Smýšlení věřících není v průměru o nic méně egoistické a ani o fous míň naduté, než je norma u nevěřících.

Nepochopení křesťanství

Mám jiný názor na náboženství, v tomto případě na křesťanství.Jak to, že 

nikdo nevidí přínos křesťanství pro civilizaci.Ideály křesťanství byly hnacím motorem civilizace celých 13 století, až do 18 století. Od té doby západní civilizace upadá.Zásadní zlom v evropské civilizace nastal koncem 18. století,přijetím filozoficko-politických principů Marxe, Saint-Simona, které podněcovaly všechny revoluce 20 století.Rozpad SSSR, odklon od utopií, které měly přinést lidstvu blaženost, vlastně ale nové pohanství, to vše způsobilo , že 20.století se stalo největším vrahem lidí a ničení majetků za celé dějiny.Důkazem je na 100 milionů zabitých, zavražděných lidí.

Odklon od Boha s jeho humanitou a mravností a zbožněním člověka kultem osobnosti spojeném s veřejnou sebekritikou-náhražkou křesťanské zpovědi, to vše se dělo  s cílem dostat člověka pod kontrolu.

Křesťanství dnes již není to, čím bylo s jeho diskutabilními axiomy, svými 

církvemi a jejich často pochybnými činy, ale silné svými ideály, které se během 20 století, výchovou a vzděláním lidí stalo hybnou silou civilizace a nadějí lidstva do 21. století. Jeho humanismus a mravnosní zásady se stávají převažujícím filozofickým názorem většiny slušných obyvatel. Idee pohanství, se svým zlem- lidským egoizmem, nespravedlností, se stále stávají příčinou nepokojů, disharmonií ve společnosti. Křesťané již dlouho nejsou těmi ovečkami, z prvních století našeho letopočtu. Již i oni dovedou používat násilí a lsti proti svým nepřátelům. Budou jistě potřebné změny ve společnosti, zejména v zákonodárství  s cílem říditi a regulovati lidský negativní egoizmus, příčinu nespravedlnosti, násilí, válek a vraždění.

Je třeba,aby konečně byly odstraněny katastrofy, způsobené lidskou chamtivostí a touhou po moci. Cílem křesťanství je varovat lidi, aby skoncovali se způsobem myšlení, který je pocelá staletí nutí navzájem se zabíjet.Pokud ti, co dnes vládnou nad naší planetou konečně přihlédnou

k úpravě  a omezení negativních vlivů lidského negativního egoizmu, k dalším katastrofám v příštích desetiletích nedojde. Předpokladem je také radikální změna mentality a silových vztahů mezi hlavními mocnostmi světa. (uhašení všech doutnajících ohnisek válečných požárů různě na světě, které se snadno mohou stát příčinou třetí světové války.)

Výsledek, který se dnes jistě bude zdát nerozumnou utopií, je ale jedinou nadějí lidstva, že nebude téměř vyhubeno zbraněmi masového zabíjení

z nekontrolovaného lidského, přirozeného egoizmu. 

země

Toto je příklad deformace náboženstvím. Brzda metamorfuje v jejich představách do "hnacího motoru".

 

Pěkně jste to nakousl. Cílem křesťanství je, aby lidi skoncovali s myšlením.

 

Kdyby lidí nebyly takové masy, nebylo by nevyhnutelné masové vymírání nebo masové vyvražďování. Zakazování interrupcí a nejednorázové humanitární zásilky do nesoběstačných částí světa jsou přiléváním oleje do ohně.

 

Vím, že trochu přeháním. Ale moje demagogie je menší a suma sumárum vzato jsou mé postoje lidštější, nebo obecněji a lépe řečeno ohleduplnější, než ty vaše.

Nedostatek křesťanství

Hnacím motorem civilizace je, podle mého názoru lidský přirozený egoizmus. 

Brzdou úspěchu křesťanství je jeho přílišný humanizmus, který nebere v úvahu

pohanský systém myšlení. Pro mne je dnešním úkolem křesťanství nasadit do boje s pohanstvím lidí jejich zbraně. (násilí a lest).

20 století křesťanský filosofický systém, naplněný láskou , mravností  (humanitou) prohrával v bojích s lidskou chamtivostí a touhou po moci, jen proto, že jeho zásadou byl, převážně humanismus.

 Pohanství (a  podobné filosofické systémy) bylo dobrou zbraní proti křesťanům. Ve srovnání s islámem  je křesťanství v podobné nevýhodě.Máte jistě pravdu, že z lidí se stali manipulovatelné masy. Neptáte se ale kdo to zavinil . 

Mým cílem je informovat právě ty" masy", důkazy, čísly a fakty, aby své morální idee doplnili , aby lidské zlo, lidský negativní egoizmus , který je také příčinou známých dynamických změn vztahů mezi lidmi, někdy končící masovými vraždami, byl společností náležitě řízen. Nedojde-li k tomu, jak předpokládáte vy, čeká lidstvo katastrofa, kterou přežije jen malý zbytek lidstva. To by se vám  líbilo ? Mně se  nelíbí tato vyhlídka již dnes. 

Váš postoj, jak jsem porozuměl vašim názorům je podobný názorům světovládců a je opakem mého " nelidského" názoru. Nechám ale vše k posouzení "masám" aby si vybralyto, co je pro ně lepší.

Neznalosť histórie

Kresťanstvo nebolo v žiadnom prípade prínosom, naopak bol to úpadok v porovnaní s obdobím antiky, ktoré mu predchádzalo. Posun v pred nastal až s príchodom humanizmu, renesancie a hlavne osvietenstva.

hmm

Ovšem, aby se necitoval v ČR tak oblíbený Scruton, to je tedy autorita nade všechny.